ArteActa

Archivní rubriku časopisu ArteActa jsme se rozhodli otevřít zpřístupněním dokumentu Zpráva o činnosti Divadelní fakulty AMU za škol. rok 1959–60. Vedlo nás k tomu hned několik důvodů. Předně se léta 1959 a 1960 nezdají být tak významná z hlediska často připomínaných událostí spojených s roky 1948, 1968 nebo 1989. Právě to ale umožňuje pohled na běžný provoz umělecké vysoké školy v době, kdy nedocházelo k podstatnějším politickým zvratům. Prvotní motivací je proto snaha představit spíše všední obraz školy. Prostřednictvím Zprávy o činnosti lze sledovat každodenní problémy divadelní fakulty, které ovšem mohly být přiznány v oficiálním dokumentu. Čtenář si může udělat obrázek o tom, kolik prostoru bylo věnováno pedagogické činnosti, výchově, ale také administrativě a hospodářským záležitostem, které měly značný vliv na umělecké vzdělávání. Společenská atmosféra se mnohdy proměňuje spíše pozvolna, a proto stojí za to sledovat i období zdánlivě stojatých vod, pod jejichž povrchem se často již formují velké změny. Akademický rok 1959–1960 se k tomu zpětným pohledem jako jakýsi poločas mezi lety 1948 a 1968 přímo nabízí.

Samotný rok 1960 přitom v dobovém kontextu rozhodně neměl být běžným rokem. Závěr 50. let 20. století se v Československu nesl na vlně optimismu a dílčí úspěchy režimu (zvyšování životní úrovně, úspěch na Expo v Bruselu aj.) vedly jeho představitele k přesvědčení, že již brzy bude možné vybudovat idealizovanou komunistickou společnost. V souladu s tímto přesvědčením došlo ke schválení nové ústavy, která formálně měnila Československo na socialistickou republiku a měla symbolizovat „úspěšnou“ cestu k nové socialistické společnosti. Kromě toho se v roce 1960 konaly velké oslavy 15 let od konce druhé světové války. Vládnoucí režim tím chtěl demonstrovat úspěchy, kterých bylo v poválečných letech dosaženo. Zároveň mělo konečně po hektických letech naplněných množstvím rozsáhlých společenských a politických změn dojít ke kýženému uklidnění a plynulému přechodu k socialistické společnosti.

Turbulentním vývojem procházela i Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze zřízená na základě dekretu prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. Divadelní fakulta (DAMU), zpočátku zformovaná jako Dramatický odbor AMU, v prvních měsících své existence výrazně spolupracovala s divadelní konzervatoří a v mnohém navazovala na její metody a koncepce výuky. Jako vysokoškolská instituce podléhala vysokoškolským zákonům, dobovým reorganizacím a tlakům na proměnu vysokých škol.¹ V závislosti na vysokoškolském zákonu č. 58/1950 Sb. se Dramatický odbor přeměnil na divadelní fakultu, proměnila se organizační struktura a pedagogové i studenti museli splňovat řadu dalších požadavků.

Umělecká povaha školy přinášela četná specifika, mezi pedagogy se řadili i aktivní umělci, kteří do výuky přinášeli zkušenosti z jiných uměleckých provozů, zároveň ale bylo čím dál víc nutné reagovat na obecný vývoj československého divadelnictví, které procházelo bouřlivými změnami. V prvních letech, kdy se škola formovala, do jejího vývoje výrazně promlouvala řada představitelů meziválečné avantgardy, jako byli například režiséři Jiří Frejka,² Jindřich Honzl,³ Emil František Burian⁴ nebo jevištní výtvarník František Tröster⁵. V jejich přístupu se zrcadlila snaha vybudovat prestižní instituci, která by umělecky obohatila československé divadlo. Étos nadšení z tvůrčí svobody se v prvních letech projevoval ve snahách vytvořit škole odpovídající koncepci výuky uměleckých disciplín, mezi které patřila dramaturgie a divadelní teorie, divadelní režie, divadelní výtvarnictví a herectví.⁶ Souběžně s tím se v prvních poválečných letech formovalo také divadlo DISK, které se až po roce 1948 definitivně ukotvilo pro potřeby divadelní fakulty.⁷

Po roce 1948 se začalo výrazným způsobem proměňovat československé divadelnictví, což se záhy projevilo i na divadelní škole. Rostl tlak na ideologickou práci, a když začátkem 50. let začala hrát klíčovou roli inspirace Sovětským svazem téměř ve všech oblastech života, získal v otázkách divadelní výchovy na DAMU rozhodující pozici divadelní režisér Vladimír Adámek, který absolvoval Státní institut divadelního umění v Moskvě (GITIS). V atmosféře politických procesů a kampaní proti nacionalismu a kosmopolitismu prosazoval opuštění starších divadelních metod, které preferovali někteří vyučující – například J. Frejka nebo Ladislav Pešek. Zavádění tzv. Stanislavského metody se odráželo i na atmosféře na DAMU, byť od roku 1954 se o této metodě začalo více diskutovat a pozvolna se upouštělo od dogmatických výkladů.⁸
Československá společnost jen velmi nesměle reagovala na smrt Stalina a nejistý vývoj v Sovětském svazu. Určitou míru nejistoty ukončil až XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, na kterém Nikita Chruščov odsoudil kult osobnosti. Sjezd se ve svých důsledcích stal významným mentálním předělem. Uvnitř KSČ inicioval diskuze o dosavadních chybách a o možnostech jejich nápravy. Proměna nálady byla spojena například s uspořádáním studentského majálesu v roce 1956 nebo s kritikou stávajících poměrů v umělecké tvorbě na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů.⁹ Možnost umírněné kritiky se projevila i v dalších oblastech společnosti a úvahy o budoucnosti divadelnictví a uměleckého i vysokého školství formulované po roce 1956 měly ambici významně přeměnit stávající, částečně neproduktivní a neúspěšný způsob výuky. Výrazně se v tom angažoval především E. F. Burian, který již v roce 1956 kritizoval DAMU za nízkou kvalitu a v letech 1956 a 1957 formuloval své pedagogicko-umělecké představy o novém pojetí divadla a výchovy k němu.¹⁰ V souvislosti s tím se mu podařilo v roce 1957 založit Studio divadla D, které mělo studentům zprostředkovat jeho představy o divadle. Burianova smrt v srpnu 1959 však znamenala zánik studia a přechod jeho studentů na DAMU, což je zmíněno i v předkládané Zprávě o činnosti. Diskuse na DAMU však byly mnohem hlubší, v letech 1957 a 1958 se výrazně revidovaly učební osnovy a silné kritice musel čelit zejména propagátor opouštěné Stanislavského metody Vladimír Adámek. Začalo se rovněž diskutovat o užší spolupráci s FAMU a HAMU.

Pozvolné opouštění sovětských vzorů se neslo ve znamení návratu některých národních tradic, zároveň lze ale rozmezí let 1957–1960 vnímat jako dobu řady protichůdných procesů, kdy liberalizační tendence provázela restrikční opatření a naopak. Za zmínku stojí i větší tlak na přijímání straníků, které na DAMU právě v roce 1960 vrcholilo.¹¹ I proto jsou ve Zprávě o činnosti cenné závěrečné přehledy počtu studentů s poznámkou o kádrovém profilu studujících.

V druhé polovině 50. let se umělecké školy nejvíce dotýkaly snahy o vytváření nové socialistické společnosti, jejíž integrální součástí měla být i nová kulturní scéna, sice ideologicky pevná, nikoli však již tak jednolitá jako v první polovině 50. let. S budováním nové socialistické společnosti souviselo také Usnesení o těsném spojení školy se životem a o dalším rozvoji výchovy a vzdělání v Československu přijaté na plénu ÚV KSČ v dubnu 1959, které navazovalo na program dovršování výstavby socialismu vyhlášený na XI. sjezdu KSČ v roce 1958. Naplňování těchto plánů tvoří důležitou součást Zprávy o činnosti.

Předkládaný dokument je součástí výroční zprávy celé AMU za akademický rok 1959–1960 uložené ve Státním oblastním archivu Praha, kam byl společně s dalšími dokumenty v rámci fondu Rektorát AMU předán na jaře roku 2020. Sedmistránkový text patří mezi nejstarší dochované výroční zprávy školy. Shrnuje činnost fakulty, která reagovala na zmíněné ideologické podněty i na volání po praktických změnách ve výuce na vysokých školách. Přestože se Zpráva o činnosti přirozeně držela spíše formálního jazyka, názorně ukazuje, jak se fakulta ve sledovaném období chystala na uskutečnění proměny divadelního školství. Připravovala také zavedení výrobní praxe, kterou si několik dalších ročníků muselo projít. Význam ale měla také plánovaná dohoda o spolupráci s Československou televizí a Československým rozhlasem a nebyla opomenuta ani zmínka o výročí 15 let od konce druhé světové války. Zpráva o činnosti informuje i o přijímacím řízení a připomíná složitou otázku správných kritérií pro přijímání studentů na uměleckou vysokou školu. Odpovídající prostor je věnován rovněž politicko-výchovné práci. Z tehdejších pedagogů jsou jmenováni Božena Půlpánová¹² a Vítězslav Vejražka¹³, v souvislosti s osvětovou prací jsou zmíněni i Antonín Dvořák¹⁴ a Jan Kopecký¹⁵, kteří se výrazně podíleli na fungování fakulty a vlastní činností ovlivnili poměry i atmosféru na fakultě. Z dalších osob uvedených v textu připomeňme Josefa Starého, který neměl s DAMU ani s divadlem nic společného; pozdější ministr dopravy zde figuruje jako vedoucí odboru vysokých škol na ministerstvu školství. Čtenáře jistě zaujmou zmínky o tehdejších studentech, kteří byli uvolněni pro filmování nebo do divadel. Zprávu, kterou podepsal tehdejší děkan František Salzer¹⁶, je ovšem třeba vnímat především jako oficiální dokument, který byl posílán nadřízeným a ve kterém proto nebyl prostor pro důvěrnější a otevřenější sdělení.

Seznam použitých zkratek v textu Zprávy o činnosti:

• MŠK – Ministerstvo školství a kultury
• CZV – Celozávodní výbor
• ČSM – Československý svaz mládeže
• K. U. – Univerzita Karlova v Praze
• ROH – Revoluční odborové hnutí
• Čsl. – československý/á
• LUT – Lidová umělecká tvorba
• VŠS – Vysoká škola strojní
• STM – Soutěž tvořivosti mládeže
• St. film – Státní film
• SČSP – Svaz československo-sovětského přátelství

• [1] K tomu srov.: Pavel Urbášek – Jiří Pulec. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech 1945–1969. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012.
• [2] Jiří Frejka byl v letech 1946–1948 děkanem DAMU, v akademickém roce 1948–1949 rektorem AMU.
• [3] Jindřich Honzl na DAMU vyučoval divadelní režii, v akademickém roce 1950–1951 byl proděkanem.
• [4] Ke složitým osudům těchto osobností v poválečném období srov.: Jitka Rauchová. Spoutané divadlo. Jindřich Honzl, Jiří Frejka a Emil František Burian v systému kulturní politiky (1945–1959). České Budějovice: Společnost pro kulturní dějiny, 2011; Jan Burian. Nežádoucí návraty E. F. Buriana. Praha: Galén, 2012.
• [5] František Tröster na DAMU vyučoval scénické výtvarnictví, v letech 1950–1968 vedl Katedru scénického výtvarnictví.
• [6] Antonín Martin Brousil (ed.). 15 let DAMU a DISKU. Praha: Svaz československých divadelních umělců v Praze, 1961, s. 20.
• [7] Divadlo DISK vzniklo v roce 1945 jako divadelní scéna Státní konzervatoře v Praze – odtud i jeho název, který je zkratkou slov Divadlo Státní Konzervatoře. Více viz: Alena Urbanová. DISK aneb Divadlo školou povinné. In: Jiří Hájek – Olga Janáčková – Vladimír Just – Johana Kudláčková – Štěpán Otčenášek – Ladislava Petišková – Jan Pömerl – Adolf Schlerl – Eva Šormová – Alena Urbanová. Divadlo nové doby. Praha: Panorama, 1990, s. 424–449.
• [8] Jitka Rauchová – Martin Franc. DAMU. In: Martin Franc a kolektiv. Dějiny Akademie múzických umění v Praze. Praha: AMU, 2017, s. 94–102.
• [9] K dobovým souvislostem srov.: Karel Kaplan. Kronika komunistického Československa. Kořeny reformy 1956–1968. Společnost a moc. Brno: Barrister & Principal, 2008; Jaroslav Cuhra. Ve stínu tání a liberalizace. Kuděj. 2011, roč. 12, č. 2, s. 8–30.
• [10] J. Rauchová – M. Franc. DAMU, s. 115–116.
• [11] Tamtéž, s. 119
• [12] Božena Půlpánová se po válce intenzivně věnovala pedagogické činnosti, vyučovala herectví na DAMU, v letech 1951–1955 a 1960–1961 vedla Katedru herectví, v letech 1958–1960 a 1966–1968 byla proděkankou DAMU.
• [13] Vítězslav Vejražka vyučoval od roku 1949 na DAMU herectví, v letech 1961–1964 vedl Katedru herectví.
• [14] Antonín Dvořák vedl na DAMU Katedru režie (1951–1962), Katedru režie a dramaturgie (1966–1975), Katedru dramaturgie, režie a organizace (1977–1982) a Katedru teorie a dějin dramatického umění (1985–1987). Kromě toho byl opakovaně ředitelem DISKu (1956–1957, 1959–1961, 1966–1967 a 1982–1985), působil také jako děkan DAMU (1961–1963) a proděkan (1951–1952).
• [15] Jan Kopecký vyučoval po převedení teatrologie z FF UK na DAMU divadelní vědu a výrazně se podílel na jejím směřování. Kromě toho byl na DAMU v letech 1950–1952 děkanem a v letech 1955–1957 vedoucím Katedry divadelní vědy a dramaturgie.
• [16] František Salzer se podílel na založení DAMU a v letech 1954–1955, 1958–1961 a 1963–1970 působil také jako její děkan.