ArteActa

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v pátém čísle časopisu ArteActa jsme pro vás kromě zavedených rubrik připravili dvě novinky. V rubrice Rozhovor/Překlad uvádíme původní rozhovor Sary Pinheiro s jedním z nejvlivnějších teoretiků zvuku Michelem Chionem, který vznikl u příležitosti jeho návštěvy FAMU. V loňském roce zároveň NAMU vydalo překlad Chionovy průkopnické knihy Hlas ve filmu. Téma zvuku, které nebývá v klasických filmovědných studiích příliš akcentováno, je dominantním prvkem jedné ze studií. Alexandra Machová Cihanská se v ní na příkladech několika současných instalací (včetně své vlastní) novátorsky zamýšlí nad možnostmi práce se zvukovou imerzivitou v dílech virtuální reality.

Druhou novinkou aktuálního čísla je rubrika Paměť umělecké školy. Jak už název napovídá, bude se vztahovat k historii uměleckých vysokých škol, které vzdělávají v oblasti performativních umění. Chceme posílit vědomí historických souvislostí, které se právě v tomto prostředí kvůli specifické dynamice jeho vývoje často ztrácejí a zapomínají. Naším cílem není komplexní reflexe minulosti, upřednostňujeme dílčí, konkrétní vhledy do ní. Taková je i aktuální sonda do historie DAMU, kterou prezentujeme v podobě výroční zprávy o činnosti školy v akademickém roce 1959–1960, s úvodem historika Jiřího Šoukala.

Rubriku Studie otvírá robustní příspěvek slavisty žijícího v USA Petra Steinera s názvem Neopěvovaný hrdina sametové revoluce: Zelinář Václava Havla. Steiner se v něm s myšlenkovou bravurou spouští pod povrch postavy zelináře z manifestu Václava Havla Moc bezmocných a z komparace s Komunistickým manifestem, jakož i s prototypy skutečných zaměstnanců národního podniku Ovoce a zelenina, splétá originální a provokativní výklad nešvarů normalizace i přerodu tehdejšího Československa v demokratickou společnost.

Rubriku uzavírá úvodní studie Jana Hyvnara k připravované Encyklopedii nonverbálního divadla, která vzniká na Katedře nonverbálního divadla HAMU. Ve svém textu se Hyvnar zamýšlí z hlediska diváka i herce/performera nad možná až zbytečně vyhrocenou opozicí mimeze a performance v současných úvahách o nonverbálním divadle a navrhuje jejich rekonceptualizaci prizmatem „excentrické pozičnosti“ německého filozofa Helmutha Plessnera.

ArteActa se od svého vzniku profilují jako časopis pro umělecký výzkum – páté číslo tedy přináší esej polského filmaře Grzegorze Królikiewicze, v níž se osobitým způsobem věnuje otázce inscenování mimoobrazového prostoru a jeho důležitosti pro aktivní percepci filmového textu divákem. Esej opatřil úvodem polonista a filmový historik Petr Vlček.

Páté číslo uzavírají dvě recenze – zevrubné zamyšlení nad možnostmi reprezentace traumatu skrze tzv. posttraumatické psaní s přihlédnutím k jeho manifestacím ve východoevropské literatuře 20. a 21. století od Jana M. Hellera a úvaha Romany Štorkové Maliti o vztahu textu a divadla v současné české a slovenské teatrologii.

ArteActa