ArteActa vznikla z potřeby specializovaného periodika, v němž by se mohlo setkávat a zároveň vzájemně inspirovat hned několik vědeckých disciplín. Z jedné strany se jedná o soudobé performativní umění s důrazem na audiovizi, divadlo, hudbu, tanec a jejich interdisciplinární přesahy. Druhou oblast zájmu časopisu představuje umělecký výzkum. Zatímco performativní umění mají v českém teoretickém diskursu poměrně stabilní postavení, umělecký výzkum se teprve ustavuje. Netváříme se a ani se tvářit nechceme, že známe přesnou a jedinou správnou podobu uměleckého výzkumu, jeho hranic a metod. Chápeme ArteActa jako prostor, který bychom chtěli k diskusi o této disciplíně nabídnout. Chceme hledat její konkrétní podoby, přinášet dílčí studie vzešlé z uměleckého výzkumu, ale i podněcovat k reflexi jeho možných podob a metodologických postupů.
ArteActa budou vycházet dvakrát ročně pod patronátem Akademie múzických umění v Praze a jejich jazykem bude čeština, slovenština i angličtina. Jádro každého čísla budou tvořit recenzované studie. Vedle uměleckého výzkumu nás zajímají především příspěvky o soudobém performativním umění minulého a současného století, jež v ideálním případě zároveň překračují hranice svých tradičních oborů. V České republice existuje množství tradičních a kvalitních čistě oborových periodik. Nemá smysl tříštit síly. Chceme nabízet prostor autorkám a autorům, kteří pro sebe přemýšlení přestávají v tradičních uměnovědách o audiovizi, divadle, hudbě či tanci nacházet místo. Vedle recenzované části se budou v časopise objevovat také eseje reflektující aktuální témata výše zmíněných oblastí i překlady významných statí zahraničních autorů. Podstatný prostor nabízíme obsáhlejším recenzím či přímo recenzním studiím knižních titulů, výstav a dalších typů relevantních výstupů či událostí.
Obsahový záměr časopisu ArteActa začínáme pozvolna naplňovat tímto číslem. Jitka Pavlišová ve studii Tanec-koncept, „ne-tanec“ nebo „nová choreografie? s podtitulem Aktuální německojazyčný teoretický diskurs v oblasti taneční performance sleduje fenomén konceptuálního tance, který se začal rozvíjet v poslední dekádě 20. století a který vyvolává značnou teoretickou pozornost. Volný cyklus věnovaný uměleckému výzkumu, jemuž se v rubrice esejů a překladů hodláme věnovat dlouhodoběji, otevírá polemická esej Jana Motala s názvem Od uměleckého výzkumu k radikálnímu bádání, od vědy k diplomacii. Recenzní část tvoří dva texty. V prvním se František A. Podhajský zamýšlí nad originální webovou platformou, na níž výrazní současní performeři, ale také teoretici performance soustřeďují své názory na soudobé performativní umění. V závěrečném textu tohoto čísla Barbora Kašparová recenzuje český výběr Dity Dvořákové z aktuálních tendencí německojazyčné taneční vědy.
Jakkoliv jsme to neplánovali, některá témata a jména se napříč prvním číslem časopisu ArteActa protínají. Nejedná se však o tematické číslo. Taková vydání časopisu plánujeme až od druhého ročníku – a to ve spolupráci s českými i zahraničními hostujícími editory.
