V předkládané studii se pozornost upíná k elementární cestě neutrální masky dle metody Jacquese Lecoqa. Kvalitativní analyticko-komparativní design výzkumného šetření cílí na rozvíjení potenciálu neutrální masky v uměleckém vzdělávání zaměřeném na divadlo a hledá paralely průpravného cvičení ve vztahu ke starověké filozofii, antropologii a teatrologii. Důraz je kladen na longitudinální proces, jenž se opírá o tři pilíře: vlastní zkušenost – teoretické poznatky – pedagogická praxe. Výchozím impulsem je jeden z mnoha paradoxů, že motivace či motor pro cvičení s neutrální maskou nikdy nesouvisí s konkrétním charakterem, ale vždy vychází z realistické situace či prostředí. Pozornost je proto věnována klíčovým fázím elementární cesty, imaginované poutě přírodní scenérií. Do popředí se tím dostávají pojmy jako stav přítomnosti, dynamika, ztělesnění prostoru, dramatický moment, gradace napětí, univerzální poetické uvědomění. Elementární cesta neutrální masky v kontextu interdisciplinárních úvah získává nové rozměry a z určitého pohledu se stává esencí nonverbálního, pohybového divadla.
