Předložená studie se zabývá zobrazením ne-lidských světů na příkladu inscenací na houby (Chemické divadlo, 2021) a Houby (Handa Gote, 2008), které sledovaly vztahy mezi říší hub, přírodou, technikou a lidmi. Obě inscenace jsou usouvztažněné s ekokritickými a posthumanistickými tendencemi v současném estetickém a antropologickém diskurzu, zejména s antropologickým ohledáváním tématu v pojetí Anne Lowenhaupt Tsing a s konceptem asymetrické fází umění Timothyho Mortona. Studie se snaží hledat cesty k divadlu nové budoucnosti – mortonovské „budoucnosti bez nás“.
