Z Brechtových občasných poznámek se zdá, že českou kulturu znal, a že si jí dokonce velmi vážil. I když ji třeba nevnímal jako čistý jazykový monolit: „Dávám moderní československé literatuře jako celku přednost před všemi ostatními literaturami. Mám při tom na mysli jména jako Hašek, Kafka a Bezruč.“ Příčiny české kulturní vyspělosti mezi válkami přitom jako svébytný marxista hledal v jejích společenských základech: „Jen ve čtyřech zemích existovalo po první světové válce divadlo. V první došlo k úplnému převratu, v druhé k polovičnímu, ve třetí ke čtvrtinovému a v poslední k osminovému. Tou třetí zemí bylo Československo a tou poslední Amerika po velké hospodářské krizi.“
