Uměleckými školami obchází strašidlo uměleckého výzkumu. Artistic research, jak zní původní anglický název tohoto akademického hnutí, se zdá být revolučně naladěn. Progresivní umělci a jejich studenti, pokrokoví mistři a žáci společnými silami produkují texty, které potom publikují v odborných časopisech, jako je například Journal for Artistic Research, nebo jsou k jejich produkci ponoukáni. Jindy se účastní mezinárodních setkání a konferencí, přednášejí referáty o své práci a pokoušejí se přesvědčit účastníky o tom, že jejich úsilí plodí specifické vědění, nedosažitelné konvenčními prostředky vědy. Je ovšem otázka, zda je toto strašidlo opravdovým duchem akademické revoluce, jehož by se měli bát všichni ti, kteří si myslí, že umění nemůže být produkcí vědění nabytými metodologickými prostředky, anebo spíše vycpaným panákem, kterému čouhá sláma z paty.
