Rudolf Schwarzkogler (1940-1969) byl jedním z předních představitelů rakouského performance art 60. let minulého století. Proslavil se zejména svým krátkým působením (aktivní léta 1965–1966) v rámci uměleckého uskupení vídeňského akcionismu. V krátké době aktivní tvorby v letech 1965–1966 vytvořil šest akcí. Schwarzkogler tvořil v období, kdy v Rakousku stále platily formy cenzury, vůči některým tématům platné ještě z doby Rakouska-Uherska (zákon o homosexualitě platil od roku 1852 do roku 1971). Schwarzkogler tak stál v hraniční oblasti komunikačních strategií a pokoušel se komunikovaný obsah sdělení šifrovat prostřednictvím metafor z oblasti comedie dell’arte či středověké alchymie. Sdělení muselo být srozumitelné natolik, aby mu diváci porozuměli alespoň v nějakém kontextu, a neprojikovali do něj vlastní představy, a šifrované natolik, aby mu nerozuměla cenzura. Podle svědectví jeho tehdejších kolegů a výzkumu Yvonne Ziegler vykazoval Schwarzkogler homoerotické sklony, které se projevovaly v jeho umělecké tvorbě. V tehdejším římskokatolickém Rakousku to znamenalo neustálé střety s cenzurou a nepochopení. Dostal se do oblasti, kterou německý literární teoretik Georg Schmid nazývá „Totschweigen“, kulturní sféry mlčení. Jeho dílo bylo pro současníky nesrozumitelné a nepřístupné ze dvou důvodů: příliš symbolicky vyprázdněná forma sdělení ponechávala prostor pro projekci kolektivního nevědomí současníků; záměrně klíčované výstupy jeho díla se zase staly příliš enigmatickými na to, aby jim laik porozuměl. Na základě analýzy jedné z jeho nejslavnějších akcí, akce Svatba (Hochzeit) z roku 1964, se podíváme na to, jaké strategie používal a co se vlastně snažil svým současníkům zdánlivým mlčením sdělit.
