Umělecká praxe Hito Steyerl je ideálním úvodem do problematiky uměleckého výzkumu. Na její rozsáhlé tvorbě lze navíc dokumentovat, jak se tato stále ještě nová vědní disciplína vyvíjela, na základě čeho se emancipovala, jaká média ji nejčastěji doprovázejí a jakým dalším směrem se bude v nejbližší době ubírat. Důležité je však především interdisciplinární pole, na němž se Steyerl pohybuje, stejně jako rozvoj kritického myšlení, které je s její tvorbou, ať už literární či filmovou, v širším slova smyslu pak vizuální, úzce propojeno. Většina z toho je viditelná i v eseji „Estetika odporu“, což dokládá i její podtitul „Umělecký výzkum jako disciplína a konflikt“. Jako by byl pro Steyerl konflikt jako střet idejí a způsobů jejich realizací v přímém rozporu s disciplínou, tedy něčím, co věci a jejich producenty normalizuje, co vede ke statu quo, a co je tedy dále nutno problematizovat.
…
