Performativita je součástí lidské komunikace a umění odnepaměti. Můžeme ji vysledovat již v rituálech přírodních národů, jak nás upozornila řada antropologů, etnologů a estetiků. Ve 20. století prošla fascinujícím vývojem na poli experimentálního divadla i výtvarného umění. Díky intermedialitě prosazované jak meziválečnými avantgardami, tak neoavantgardami šedesátých let se tyto oblasti navíc v mnoha ohledech prolínaly. Jaká je na tomto poli situace dnes, v první čtvrtině 21. století? Na to se ptá kniha Terény performance připravená Alicí Koubovou a Eliškou Kubartovou a vydaná v předminulém roce v Nakladatelství AMU (2021). Na pěti stech stranách se rozprostírá mnoho perspektiv, jak je performativitu možné vnímat, zkoumat a samozřejmě praktikovat. V knize najdeme příspěvky dvou desítek autorů a autorek, kteří ji nahlíží z pohledu teatrologie, divadelní nebo taneční praxe, z pohledu výtvarné performance, ale i poezie, architektury, fotografie, politiky, sociologie, liturgie atd.
