Na první pohled by se zdálo, že téma postmodernismu nezadržitelně stárne a začíná být postupně kontaminováno prvkem nostalgie. Vždyť kniha Fredrica Jamesona, nad níž rozvineme následující úvahy, vyšla už v roce 1991. Její český překlad má tudíž zpoždění celého čtvrtstoletí. Přesto nemůžeme tvrdit, že by se jednalo o téma teoreticky vyhaslé či nezajímavé. Pro aktuálnost Jamesonovy knihy, a tím i pro nutnost přivítat její zpřístupnění českému čtenáři, mluví přinejmenším dvojice důvodů. Předně – třebaže postmodernismus dávno ztratil svou počáteční dynamiku, svou „radikální čistotu“ programové antimodernistické teze a přestože zvláště dnes viditelně naráží na své rozpory a limity, nadále přetrvává jeho ideologická funkce, „zhmotňovaná“ dynamikou ekonomické produkce. Postmodernismus představuje kulturní dominantu (abychom užili Jamesonova pojmosloví), která se – lapidárně řečeno – vyznačuje vědomou destrukcí hodnotových hierarchií.
