ArteActa 2018, 1
ArteActa 2018, 1
ArteActa 2018, 1:18-33 | DOI: 10.62804/aa.2018.002
Uměleckými školami obchází strašidlo uměleckého výzkumu. Artistic research, jak zní původní anglický název tohoto akademického hnutí, se zdá být revolučně naladěn. Progresivní umělci a jejich studenti, pokrokoví mistři a žáci společnými silami produkují texty, které potom publikují v odborných časopisech, jako je například Journal for Artistic Research, nebo jsou k jejich produkci ponoukáni. Jindy se účastní mezinárodních setkání a konferencí, přednášejí referáty o své práci a pokoušejí se přesvědčit účastníky o tom, že jejich úsilí plodí specifické vědění, nedosažitelné konvenčními metodami vědy. Je ovšem otázka, zda je toto strašidlo opravdovým duchem...
ArteActa 2018, 1:34-42 | DOI: 10.62804/aa.2018.003
Dávno se už z toho stal jakýsi návod: vezme se pár společných prvků z několika různých disciplín, k nejchytlavějšímu z nich se připojí důstojně znějící substantivum studia a pak se hledá a získává instituční zaštítění a grantová podpora. To je ale jen vnější či provozní stránka věci, za níž se skrývá, zpočátku osamělé, osobní úsilí otců zakladatelů a matek zakladatelek. A hlavně touha uvidět něco jinak a nově. Celý ten proud nebo třeba jen pramínek, jenž se v případě zdaru spustí, potom představuje symptom a trend, který je třeba brát vážně.
ArteActa 2018, 1:2-17 | DOI: 10.62804/aa.2018.001
Studie se zabývá v českém prostředí dosud málo reflektovaným fenoménem konceptuálního tance, který se výrazně rozvíjel zejména v 90. let 20. století a který se rovněž zasloužil o novodobou zvýšenou teoretickou pozornost věnovanou tanečnímu umění a o nutnost revize a redefinice pojmů tanec a choreografie v tanečněvědném diskurzu vůbec. Ve studii jsou rovněž akcentovány ty centrální dispozitivy tance v průběhu 20. století, které tento fenomén zejména principy negace a abséntnosti dílčích aspektů tradičního tanečního kódu předznamenaly. Zároveň jsou zde představeny teoretické koncepty několika významných současných tanečních vědců z německojazyčné oblasti,...
ArteActa 2018, 1
Umělkyně a teoretička audiovize Lea Petříková zahajuje nepravidelnou rubriku ArteAct "Online Speciál" výstavou svých tří audiovizuálních děl "Demarkace snu", "Džungle u mě" a "Natočit horu" a doprovází ji autorskou explikační studií.
ArteActa 2018, 1:44-47 | DOI: 10.62804/aa.2018.004
Na konci roku 2017 vydalo nakladatelství JAMU publikaci Tanec, prostor a světlo s podtitulem Antologie současné německé taneční vědy. Kniha obsahuje osm překladů teoretických a případových studií největších autorit německého tanečněvědného výzkumu a editorka Dita Dvořáková se jejím prostřednictvím odkazuje na podobný výbor z německé divadelní teorie Souřadnice a kontexty divadla uspořádaný před více než deseti lety Janem Roubalem. Dvořáková se snaží navázat na tendenci znovu oživovat kontakt české teatrologie s německou, která našemu prostředí přináší zcela mimořádné postřehy (nejen) k metodologii divadelního výzkumu.
