ArteActa 2023, 10:25-54 | DOI: 10.62804/aa.2023.008
Článek sumarizuje nové poznatky skupiny badatelů, kteří se v průběhu dvou let snažili experimentálně zabývat tématem přenositelnosti akustických prostorů. V centru jejich pozornosti je specifický vztah hudby a prostoru - především pak přenos poslechové zkušenosti z ambisonické distribuce prostorového zvuku do binaurální, sluchátkové. Příspěvek se zabývá nejen tím, jak jinak dílo v obou situacích zní, ale především co je třeba udělat, aby byla v obou situacích zachována požadovaná prostorová exprese. Tímto pojmem - analogicky k ostatním hudebním parametrům jako melodie, rytmus, dynamika, barva - označují takové kompoziční a interpretační techniky v hudbě, jejichž funkcí je výrazové tvarování zvuku ve fyzickém či virtuálním prostoru. O problematice uvažují z pohledu kompozičního a hledají primárně tvůrčí řešení. Vytvoření dvou skladeb pro sólové nástroje s živou elektronikou se stalo rámcem pro poslechový experiment v kruhu šestnácti respondentů. Ti poskytovali metodou psychoakustického dotazníku odpovědi na otázky týkající se přenositelnosti prostorové exprese napříč dvěma formáty její prostorové reprodukce. Výsledky experimentu korigují vstupní předpoklady týkající se psychoakustické povahy ambisonického a binaurálního prostoru. Zejména poskytly řadu konkrétních poznatků, které mohou sloužit skladatelům, intermediálním umělcům a zvukovým designerům v situacích, kdy jejich tvorba (stále častěji) putuje napříč reálnými či virtuálními prostory.
Zveřejněno: 31. prosinec 2023 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International License (CC BY-NC 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.