ArteActa 2018, 2
ArteActa 2018, 2
ArteActa 2018, 2:73-80
Existují dobré důvody, proč nahlížet na některé umění nebo některá umělecká díla jako na výzkum. Ale hledání těchto důvodů stojí naprosto mimo otázku, za jakých okolností může být výzkum nazván uměleckým. Jinak řečeno, debata o "umění jakožto výzkumu" představuje specifický umělecko-teoretický program, který se nejčastěji odehrává post hoc. Oproti tomu pojem "umělecký výzkum" cílí na určité kvality výzkumu: ptá se spíše po tom, kdy, kde a k čemu byl, bude nebo by měl být během výzkumu umělecký modus aplikován.
ArteActa 2018, 2:81-106
Představme si zajímavou situaci: navštívíme přípravy divadelního představení. Sedíme vzadu v přízemí a přihlížíme přípravám na první hlavní zkoušku Shakespearovy inscenace. Jevištní technici připravují scénu, herci si ještě naposledy procházejí jednotlivá aranžmá, aby je během zkoušky nepřekvapila žádná nová situace. Inspicient vyvolává jména, herci zkouší jednotlivé repliky, aby se rozehřáli a lépe si je zapamatovali. Konečně jsou všechny přípravy u konce a zazní první věta divadelní hry.
ArteActa 2018, 2:7-34
Quality TV je poměrně široký pojem označující specifický typ současné televizní produkce. Je zřejmé, že v případě televizních seriálů se za tímto označením skrývá mnoho žánrů a velice různorodých tvůrčích postupů. Cílem studie nicméně je přesunout pozornost od tohoto pojmu na motivaci k obývání fikčních světů televizních seriálů nejen z pohledu fanouškovských studií. Právě utopický aspekt audiovizuálních světů, světatvorba originálního prostoru spjatého se specifickou mytologií, atmosférou a komplexními postavami je pro současnou televizní seriálovou tvorbu klíčová. Zákonitě vzniká specificky jako společný transmediální narativ tvůrců televizního obsahu...
ArteActa 2018, 2:35-54
Studie přibližuje akce Petra Pavlenského, které se uskutečnily mezi lety 2012-2014 v Petrohradě a Moskvě. Nahlíží je v kontextu ruského akcionismu, zejména tvůrců 90. let a první dekády nového milénia. Letmo se dotýká i předchozích domácích eventů označovaných za konceptualistické. Hledá mezi zmíněnými aktivitami analogie i případné odlišnosti. Pavlenského tvorbu charakterizuje skrze explicitní zacházení s vlastní tělesností a moment "absolutizace akce". Studie se věnuje především vizuálním metaforám omezování občanské svobody, které jsou pro Pavlenského typické a jimiž umělec vyjadřuje svůj nesouhlas se stávajícími mechanismy moci. Zároveň je zde...
ArteActa 2018, 2:55-72
Flow je prožitek plného soustředění na právě vykonávanou činnost, který byl v minulosti zkoumán v kontextu mnoha různých aktivit, včetně počítačových her. Přítomnost flow při hraní počítačových her vede prokazatelně k vyšší relaxaci, větší spokojenosti hráče se hrou a k vyšším herním časům. Byly identifikovány některé osobnostní faktory ovlivňující flow, ale výzkum technologických faktorů, jako je zvuk nebo virtuální realita, je spíše výjimečný. V naší studii jsme ověřovali vliv konkrétní hry (Rez Infinite versus Resident Evil), platformy (obrazovka versus virtuální realita) a zvuku (s běžným zvukem versus bez zvuku) na intenzitu flow...
ArteActa 2018, 2
Rubrika ArteAct "Online Speciál" pokračuje autorskou explikací společného umělecko-výzkumného zvukového projektu Digital Unrealities, Study I umělců a teoretiků Sary Pinheiro, Jiřího Rouše, Metěje Šenkyříka a Petra Zábrodského.
ArteActa 2018, 2:136-141
Hlasová pedagožka Nadine Georgeová je známá zejména letitou spoluprací s Royem Hartem, jihoafrickým hercem, hlasovým experimentátorem a žákem Alfreda Wolfsohna. V 90. letech se prosadila specifickým přístupem k hlasové výchově na University of Birmingham a Royal Conservatoire of Scotland (RCS). Nepoužívá konvenční hudební pojmy, vymezuje se vůči tradičnímu pojetí hlasu, který představuje linie Cicely Berryové, Patsy Rodenburgové a Kristin Linklaterové. Výcvikem u Cicely Berryové nicméně prošla i Georgeová, ještě coby studentka na Central School of Speech and Drama (CSSD).
ArteActa 2018, 2:107-120
Zdánlivě útlá kniha Jiřího Angera Afekt, výraz, performance s podtitulem Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla, kterou v roce 2018 vydalo Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, do českého myšlení o filmu zavádí pojmy (či pojmové shluky) afekt a performance. Kniha, která vychází z Angerovy diplomové práce, prokazuje vynikající orientaci autora v širokých teoretických i historických souvislostech teorie afektu, performativních studií, teorie melodramatu a současné filmové teorie, především té navazující na Gillesa Deleuze (s odbočkami do příslušných filozofických kontextů).
ArteActa 2018, 2:121-130
Na první pohled by se zdálo, že téma postmodernismu nezadržitelně stárne a začíná být postupně kontaminováno prvkem nostalgie. Vždyť kniha Fredrica Jamesona, nad níž rozvineme následující úvahy, vyšla už v roce 1991. Její český překlad má tudíž zpoždění celého čtvrtstoletí. Přesto nemůžeme tvrdit, že by se jednalo o téma teoreticky vyhaslé či nezajímavé. Pro aktuálnost Jamesonovy knihy, a tím i pro nutnost přivítat její zpřístupnění českému čtenáři, mluví přinejmenším dvojice důvodů. Předně - třebaže postmodernismus dávno ztratil svou počáteční dynamiku, svou "radikální čistotu" programové antimodernistické teze a přestože zvláště dnes viditelně naráží...
ArteActa 2018, 2:131-135
"Můj přístup k hlasu není britský, spíše evropský." Touto větou zahájila v červenci 2018 v londýnských Toynbee Studios svou hlasovou dílnu Nadine Georgeová. Stáže s bývalou žačkou a spolupracovnicí Roye Harta (1926-1975) jsem se zúčastnila v rámci svého doktorandského výzkumu Srovnání britského a českého přístupu k pedagogice hlasu a přednesu přes osobní zkušenost, který probíhá na Katedře autorské tvorby a pedagogiky (KATaP) DAMU.
ArteActa 2018, 2:142-144
Na jaře roku 2018 přišla česká hudební kultura o významnou osobnost. V nedožitých 68 letech náhle zemřel hudební skladatel a pedagog Otomar Kvěch. Během svého života zanechal výraznou stopu v řadě hudebních oblastí.Kvěch se narodil se 25. května 1950 v Praze a o hudbu projevoval zájem od dětství. Nejprve se od pěti let učil soukromě, později ve státní hudební škole. V roce 1963 poznal skladatele Jana Zdeňka Bartoše, který ho provázel v hudebním životě další dvě desetiletí. Bartoš vyučoval Kvěcha soukromě a připravoval ho také na přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř. V té době začal Kvěch komponovat skladby pro nejrůznější obsazení.
