ArteActa 2024, 11:35-46 | DOI: 10.62804/aa.2024.004
In April 2023, I turned down a Sony World Photography Award because the image I submitted was AI-generated. My rejection of the award was motivated by the need to distinguish more clearly between photography and AI-generated images (promptography) and to initiate a discussion on the future relationship between the two. This essay is intended to contribute to this discussion by working out the differences in motivation and workflow and taking a close look at the future cooperation between man and machine.
ArteActa 2024, 11:25-34 | DOI: 10.62804/aa.2024.003
Jakých rolí může nabývat filmový zvuk, je-li komponován s vysoce promyšlenou provázaností s vizuálními leitmotivy? Jaké významové vrstvy dokáže vyvolat interakce filmových složek, pokud je sama zvuková vrstva pojímána coby komplexní syntaktický konstrukt s řadou symbolických významů? Jak se posouvá vnímání zvuku ve chvíli, kdy má charakter dokumentárního svědectví evokujícího konkrétní historickou etapu a její každodenní i dramatické momenty a plně se prolíná s obrazem? Explikace popisuje základní osy přístupu ke zkoumání materiálu i genezi samotné videoeseje.
ArteActa 2024, 11:1-24 | DOI: 10.62804/aa.2024.002
Během druhé vlny covidové pandemie vznikl v Divadle Polárka divadelní projekt pro školní kolektivy druhého stupně základních škol na distanční výuce Najděte mě, distančně, čerpající z principů divadla fórum (divadlo utlačovaných Augusta Boala). Inscenace byla přenášena několika kamerami do aplikace MS Teams, v níž probíhala distanční výuka na většině škol. Ústředním tématem projektu byla samotná distanční výuka. V tzv. prvním hraní hlavní hrdinka díky řadě svých špatných rozhodnutí postupně ztratila důvěru všech svých blízkých. V druhém hraní se diváci snažili její rozhodnutí měnit a dovést příběh ke šťastnějšímu konci. Tato studie sleduje vznik projektu...
ArteActa 2024, 11
Jak vyprávět filmem procesuální charakter systemických konstelací? Záměrem uměleckého výzkumu bylo nahlédnout, jaké varianty jako filmaři máme k zobrazení komunikace vnitřních procesů a vícevrstevných dějů prostřednictvím audiovize. Snažily jsme se osahat hranici mezi prožitkem účastníků systemických konstelací a jeho záznamem. Hlavní otázkou bylo, zda je možné adekvátně zprostředkovat dění v konstelačním poli pomocí filmu, a spolu se střihačkou Kateřinou Krutskou Vrbovou jsme ve střižně zkoumaly, jaké filmové a střihové přístupy by byly pro zachycení této složité dynamiky nejefektivnější.
ArteActa 2024, 11:47-66 | DOI: 10.62804/aa.2024.005
Tony Fisher is Professor of Theatre, Politics, and Aesthetics at the Royal Central School of Speech and Drama in London. He has a long-standing interest in the relationship between the arts, theatre in particular, and politics and political power, both historically and in contemporary socio-political contexts. He presents this relationship as a complex and intricate interdependence, often characterised by conflict, ambiguity, and dead ends. An important theme for him is democracy and the role of art in its reflection and realisation.
