ArteActa 2019, 3:85-98
V průběhu posledních čtyřiceti let se s příchodem digitálních technologií radikálně proměnil svět médií a s ním i rytmus každodenního života a samotná temporalita našeho vnímání. V přímém důsledku těchto změn bylo logicky potřeba přehodnotit celou řadu dosavadních představ, pojmů a teoretických přístupů nejen k jednotlivým médiím, ale také k celé fluidní situaci, kterou s sebou postupná digitalizace (nejen) kulturní sféry přinesla. Digitální nosiče, osobní počítače, smartphony, nové možnosti záznamu reality, a především nástup webu 2.0 a sociálních sítí radikálně přepsaly mediální krajinu i celý horizont dosavadního pohledu člověka na okolní svět. Rozsáhlá a názorově velmi rozrůzněná diskuze, která tento proces provází, přinesla mnoho negace a odsouzení, ale i nadšeného technooptimismu. Jejím společným závěrem však bezesporu je, že povaha digitální doby se od té analogové v mnohém liší a nutí nás klást si odlišné otázky nebo přímo hledat nové teorie či filozofie, jež by nás mohly digitálním světem navigovat. Podobným hledáním je i zatím poslední kniha Davida N. Rodowicka What Philosophy Wants from Images.
Published: December 15, 2019 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International License (CC BY-NC 4.0), which permits non-comercial use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.