ArteActa 2019, 3
ArteActa 2019, 3
ArteActa 2019, 3:57-84
V několika málo posledních letech zažila literární věda něco, co bychom mohli nazvat nárůstem kvantitativních důkazů. K tomu už kdysi došlo, aniž by to vyvolalo dlouhodobější efekt, ale tentokrát tomu pravděpodobně bude jinak, protože teď už máme k dispozici digitální databáze a automatické vyhledávače dat. Jak jasně ukázal nedávný článek o kulturomice (culturomics) v časopise Science, předčila šířka korpusu a rychlost vyhledávání všechna očekávání. Dnes můžeme v několika málo minutách zopakovat výzkum, který velikánovi, jakým byl Leo Spitzer, zabral měsíce a roky práce. V oblasti jazyka a stylu můžeme dělat věci, o kterých se předešlým generacím...
ArteActa 2019, 3:7-40
Jádrem studie je dekonstruktivní analýza televizního oratoria Genesis režiséra Pavla Hobla na hudbu Zbigniewa Wiszniewského, vyrobeného v koprodukci Československé televize a německé Zweites Deutsches Fernsehen v roce 1969. Za využití konceptů hlasového objektu a akuzmatického hlasu představuje studie zvukovou složku audiovizuálního objektu jako důležitý narativní prostředek. V první části se analýza detailněji zaměřuje na úvodní sekvenci televizního filmu, na jejímž příkladu popisuje těsnou provázanost zvukové a obrazové složky. Studie se dále soustředí na momenty, kdy je ustavený zvukomalebný charakter hudebního doprovodu rozveden či zpochybněn....
ArteActa 2019, 3:41-56
Franco Moretti patří ke klasikům literární komparatistiky a k průkopníkům digitálního výzkumu v literární vědě. Jeho koncept "čtení na dálku", který poprvé zformuloval na přelomu století, určoval v posledních dvaceti letech debatu o přínosech a rizicích kvantitativních metod v humanitních vědách. Přítomná studie zasazuje tento pojem do širšího kontextu ve třech různých směrech. Zaprvé, sleduje jeho vývoj, kterým prošel v Morettiho pracích, zvláštně za jeho působení ve Stanfordské literární laboratoři. Zadruhé, na příkladu Shakespearova Hamleta porovnává výsledky nových metod s těmi, ke kterým Moretti dříve dospěl pomocí klasické sociologie literárních...
ArteActa 2019, 3:85-98
V průběhu posledních čtyřiceti let se s příchodem digitálních technologií radikálně proměnil svět médií a s ním i rytmus každodenního života a samotná temporalita našeho vnímání. V přímém důsledku těchto změn bylo logicky potřeba přehodnotit celou řadu dosavadních představ, pojmů a teoretických přístupů nejen k jednotlivým médiím, ale také k celé fluidní situaci, kterou s sebou postupná digitalizace (nejen) kulturní sféry přinesla. Digitální nosiče, osobní počítače, smartphony, nové možnosti záznamu reality, a především nástup webu 2.0 a sociálních sítí radikálně přepsaly mediální krajinu i celý horizont dosavadního pohledu člověka na okolní svět....
ArteActa 2019, 3:99-110
Ve své zatím poslední vydané knize s názvem Notes Toward a Performative Theory of Assembly (Poznámky k performativní teorii shromáždění) se Judith Butlerová zaměřuje na pojetí jednání u Hannah Arendtové a v polemice s ní podstatně přehodnocuje zejména úlohu těla a tělesnosti v politice. Shromáždění jako vtělený a plurální performativní akt, jehož součástí je i solidarita na dálku, implikuje podle Butlerové nové chápání arendtovského veřejného prostoru jakožto prostoru zjevování, odhalování osoby, bez něhož by nebylo politiky.
ArteActa 2019, 3:111-121
Proč současné divadelní publikum zajímají hraniční momenty herectví mezi autenticitou a rolí? Jakými prostředky může herec autenticity dosáhnout? Lze autenticitu definovat? Není načase se tohoto mystického, nadužívaného a možná vyprázdněného pojmu naopak jednou provždy zbavit? Ovšem čím jej nahradit? Lze na jevišti být sám sebou? Jde o zvláštní případ nápodoby? Jak sám sebe předvádět? Jak sdělovat vlastní identitu? Co znamená "nehrát"? Jaké typy herectví se dnes vlastně objevují na klauzurách Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU? Proč je tak složité pokoušet se je pojmenovávat? A co to může vypovídat o současném světě?Všechny tyto otázky,...
